Čárové kódy mají podobnou funkci, ale jiné provedení. V tomto článku vám proto ukážeme, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jak vlastně fungují.
Není čárový kód jako čárový kód. Na první pohled změť čar a čísel, na druhý obrázek se zajímavou historií a příběhem. Jestli že vás tento příběh zajímá, tak čtěte dál. V následujících řádcích vám totiž vysvětlíme princip čárových kódů.
Dělení čárových kódů
Čárové kódy se dělí podle své struktury a počtu směrů, ve kterých jsou kódovaná data. Právě na základě těchto parametrů se dělí na 1D a 2D čárové kódy. V případě 1D kódů jde o lineární vyjádření. Vyjadřují se proto jako paralelní pruhy přesně dané šířky. Mezi nimi se nacházejí nepotištěné mezery taktéž jasně určené šířky. Tento tyto čáry pak dávají dohromady obrazec, s nímž má dešifrovací zařízení spojeno vybraný produkt v obchodě.
U 2D kódů není tato matematika tak jednoduchá. Přece jen se dělí do několik podskupin, kde se k zakódóvání informací používají různé technika. V obchodech se ale nejčastěji setkáte s maticí bloků doplněných o poziční značky. Existují ovšem i takové čárové kódy, které k zakódování používají barevné značky nebo skládanou řádkou symboliku.
Jak to funguje?
Když u víte, jak čárové kódy mohou vypadat, pojďme si ukázat, jak vlastně fungují. U 1D kódů to je poměrně jednoduché. Jsou totiž tvořeny tzv. start znakem, datovými znaky a stop znakem. Okolí před startem a po stopu je nazýváno jako tichá zóna. Start a stop znaky mají jasnou funkci – určit, kde vlastně čárový kód začíná a končí. Datové znaky pak nesou samotnou zprávu o vybraném produktu.
U 2D produktů se nejčastěji setkáte s těmi, které mají čtvercový tvar. Tyto maticové kódy zpravidla obsahují poziční značky určené pro detekci a lokalizace daného čárového kódu. Dále se používají ke zjištění dalších charakteristik – například k orientaci v prostoru nebo velikosti kódu. Poziční značky přitom mohou mít různé tvary i velikosti. A to je zásadní rozdíl oproti výše zmiňovaným 1D kódům.
